Rytí


První lyrika. Přírodní jevy a tak.
J. Š.




DVA DOPISY

I.

Nevcházej do toho domu.

Horkým tě svírá
tam
jako se uroní kapek slz.

Beztoho ti sněží na stůl a do čaje.

Ty stejně vstoupíš, viď?
Pohrdlivě vstoupíš
potřásáš vlasy, 
a to už pak není zbytí.

To se tak jen zdá
tvá slaďoučká duše,
z blití.

Měj se krásně a pozdravuj tam paní s modrým M.
  


  


II.

Chomáčkem v pírku.
Ach, nevíte ani jak,
jak vás stále
svoji láskou
odtrhávám
v kapání
na papírku.

Seďte
Prosím o to,
co na tom  se jde.


Post scriptum:

Břehem zahrady omšelý strom,
dýchacích listech jemuž ruky,
jste skloněni.
Shýbáte se, ukláníte,
protože jsou v tom ránu
přes přechod modrými zvonění.



…..

  

Ptáček


Malý žlutý ptáček.
Přiletěl.
Zazpíval.
Malý žlutý ptáček.

Trala - la
la.

Klíckou z rákosí
je cítit voda
z meruňky a Světlo tmou
přez ně
potoků pár odnášeno.

Letí.
Zpívá.
Můj žlutý malý ptáčku,
kdo mlékem se
ti poptá po tržišti?

Trala la la
Trala la la

…..
  



Prší

Smirkovým papírem
odlupuje rozmazanou karoserií
cesty.

-

slavičí sbor
před plotem z pláněk hrubosti.


Kousek po kousku se odlupují
střechy, cesty
a v klesajícím
bolestně se osvěžují
-
náporu toho radostí.

Ach, jak válet bych se v něm chtěl.
Slaďoučké bahýnko.
Coby hmyzu nožky zasypávat moci.







Po dešti


Touž krajinkou z háčků 
jeho dechu obkrouží
rozvalil kosou
kapky do louží.


…...
  



Mucha


Pohybem zaseknutá
v kloubech
Semo tamo
strašíš nás po okně -
mihotem
svých postřehnutelných
milostných
zákeřných.

Kousej jak můžeš,
v sladkém moštu lahví.

Sladká, slaďoučká.
Pod světlem (jako v divadle)
Pod lupou
pod skrýší
jen okem se přeseknou křidélky.

A pak
chrudá
seschlá
ležíš.
Ne ze zvyku -



Vítr

Kostky se sypou.
Sypou se sypou
z větví na trávu.

Kolem se šíří
rozhozených zrn provaz.
Kolem té sukovice.

Z větví na trávu
z trávy k ramenům
obtočí jen modrých květů
  -
smích

  

Jiřičky

Nu! Tiše
šicího stroje
černé světlo se vrtí
  -
neposeda.
…..




Frülingstraum

Hebkých zahalena
polštářů krajina
Zemí přitisknuta k tváři.

Dotykem
kolem dlaní - otevřených.

Ach.
Otevřených.
Dlaní...
...
Dlaniček.

-------------------------------------------------------------------------
  


Vzdálené večerní město

Koroptve ožehlé perutí
do tmy se blýskají okny
odkrojené a zasunuté
v domy

Přitiskni na hruď
oranžové chomáče luceren
tlakem bezvětří
-
Nesených přes ploty
Přes skálu
Staré tramvaje

  

Cvrček

Holých stébel pozdními
travou
kde ptáci se po břehu toulali:

kouzelník nehezký
klepáním a tlučením
přinesl nádech
města
bez židle a lampionu


Okem vlaku

klikatými kapkami
upalují
a dohořívají.
cink cink
nedívat se do lidí.

Jistý?
Jsi si jistý?

cinkl světlem klíč
k poušti za oknem.

  

Narcisův testament

Já jsem tu


hledím si


ikdyž jsem rozdával


teď


nepřijímám.


Sám.



Neopuštěný.



Nelitujte mne.




Litujte lesk lastur.



Zaklínání

Klikatou cestou
černým hadem

Klikatou cestou
těžkým lesem
utopenců svetrem

 v mokru mechu
se hukot a smýkání
v kostech sype.


  



Směšná


Je to tak krásný
že voskem si přetřu boty,
abych ti nezašlapal cestu,
že prostřu pod stůl noty
až nastražím past na nevěstu.

Je to tak krásný
a ty se v šeru leskneš černě
kde pod střechou otvíráš vrátka věrně
tam svaté obrázky malovat
a v prstech i kolenech krajinu shasínat.

Je to tak krásný,
chceš se mi smát
na loďce chceš pod vrby plout
na skříni, na stole, v Athénách
všude vítán
-
vedle mě nesedíš ani
nezpíváš.






V tom snu
jako kotěvrní
to beze strachu
a s úsměvem,
u stolku kávy dým
bylo jistotou
a pokryt dlaní
a zabalen do plenky:
mohli jsme tiše i hlasitě

Byl jsi tam a já tam byl
s tebou
mraky pluly
ty v úsvitu či odpoledni
díval ses ve mně
jistotou
tahem ptáků na jih
mne obejmutí úsměvem

a co je komu po tom,
že ne opravdově.




Jeden, dva, tři, čtyři
-
miloučké líbezné
plůtky z duhy
schůdky cukrkandlové
okénka máslová

Jeden, dva, tři, sedum
-
domečky z koledy
zahrádky z pohádky

Tři, osum, jedna
-
chodím kolem

Čtyři, čtyři čtyři
po cestičce bez chybné

Jedna, sto, devět
-
kdo pozná ten rozdíl?
Stromečků řad?

Červená, růžová, bílá
-
otevřete dvířka.

Dvanáct pět stošedesátosum
-
zima chaldných sklíček

Osumset
-
tiše jen tiše
zamčiti klikou uvnitř
bačkory

Osum šest nula nula nula nula nula
-
jsem poutníček
s rozmilou hůlčičkou
chci jen krajíček
chleba s cibuličkou

komínků dým
okenic slepých
a po cestě
sune se můj jen
šeredný stín



Chomáčky překvapeně
zostra vtrysknuté
 olšové
namočené vzduchu
tryskem a kvapem
malých žárovek
rybím skokem
kolem uší
kolem vlasů
zmatku proletí


Im Herbst

Znovu si oddechnout
chladivým stehem po krku,
to Slunce už neunese
a ještě neopadává.

Z kořenů pára
tkaniny průsvitné
jako zábal nemocnému.

Je to jiné
Je to jiné

Můžeš tam stát
a hlavu zdviženou
i žebravou.

Léto v zavařenině
našlo mou adresu
v tom šumu větví
přeslechnout
zvolna
padajících:

„Je to jiné
Je to jiné“

kolem krku
první baldachýn.
Znovu si oddechnout
s rukou zasunutou
do kapes opuštěnosti.



 _____________________________________________________________________________



Děťátko křičí
přede dveřmi
dřevy
klepe
zírá
tvářička uslintaná
tupě zívá
živá
Stínem stín
plácnutý
projít nemůžeš
tupě zíráš též.





Kormorán

To se tam přilepil?
nad hladinu
černých chladu v přívětří
až je mi trapno

Nesený a povznesený
tichý a smutný
Je tam špendlíkem
když sám nad jezerem.

Nic na něj neplatí,
ani kamenem
 to pírko
nesvlékl
do hlubin.

Raději se otočím
- spící úly,
hmyzu hřbitov břitvou
smek .


 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Věc Bartoš

Poslední pólo - text k opeře