Příspěvky

Hra o Malinu

HRA O MALINU Věnováno Michalovi Ženíškovi

Malé knihkupectví v centru města. Po obědě. Manžel stojí před policemi, chvílemi se probírá knihami a fantastuje. Manželka za pultem počítá v účetní knize.


Manžel: Záhadné jsou hlubiny řek.

Manželka:  No jo, no jo.

Manžel: Roztroušeny po širém, širém světě. Toliko neznámé a temné.

Manželka: No, tohle!

M: Tak tajemné hluboké, široké, neznámé, neprobádané…

Mka: Pěkně!

M: Nekonečně plynoucí…

Mka: A je sečteno.

M: Temné…

Mka: Prosím tě, přestaň!

M: Záhadné…

Mka: Můžeš mě aspoň chvilu poslouchat?

M: No, co je?

Mka: Se koukni.
(Manželka mu podá účetní knihu, Manžel čte. Knihkupectví je v deficitu.)

M: Seš si jistá?

Mka: Si piš!

M: Nespletla ses?

Mka: Ne-e

M: Co teď? Co teď!? Probůh! Tento svět, není mne hoden… záhadný a hluboký…

Mka: Ježíšmarjá! Už je to tu zase.

M: Ach běda mi! Běda nám!

Mka: Prosím tě, tady si sedni!
(usazuje Manžela na židli)

M: Běda!

Mka: …tady…

M: Co si počít mám?

Mka: Dej mi tu bichlu. Jsme v mínusu. Tojo! Ale není nic ztracenýho. Chce to jen chytře při…

Rytí

První lyrika. Přírodní jevy a tak.
J. Š.



DVA DOPISY
I.
Nevcházej do toho domu.
Horkým tě svírá tam jako se uroní kapek slz.
Beztoho ti sněží na stůl a do čaje.
Ty stejně vstoupíš, viď? Pohrdlivě vstoupíš potřásáš vlasy, a to už pak není zbytí.
To se tak jen zdá tvá slaďoučká duše, z blití.
Měj se krásně a pozdravuj tam paní s modrým M.



II.
Chomáčkem v pírku. Ach, nevíte ani jak, jak vás stále svoji láskou odtrhávám v kapání na papírku.
Seďte Prosím o to, co na tomse jde.

Post scriptum:
Břehem zahrady omšelý strom, dýchacích listech jemuž ruky, jste skloněni. Shýbáte se, ukláníte, protože jsou v tom ránu přes přechod modrými zvonění.


…..

Ptáček

Malý žlutý ptáček. Přiletěl. Zazpíval. Malý žlutý ptáček.
Trala - la la.
Klíckou z rákosí je cítit voda z meruňky a Světlo tmou přez ně potoků pár odnášeno.
Letí. Zpívá. Můj žlutý malý ptáčku, kdo mlékem se ti poptá po tržišti?
Trala la la Trala la la
…..


Prší
Smirkovým papírem odlupuje rozmazanou karoserií cesty.
-
slavičí sbor př…

Poslední pólo - text k opeře

josef škarka




POSLEDNÍ PÓLO



Jožan – sadařFanda – obkladačAnežka – jejich dávná láska / Trenérka – trenérka akvabelového družstvaAkvabely






Veřejný bazén. Dva starší pánové se rozehrávají na poslední zápas ve vodním pólu. Hází si míčem. V druhé části plovárny je připraveno cvičiště pro akvabely na jejich pravidelný trénink.






1. Hra Jožan:
Hop!
Fanda:
Hop!
„Hop! Hop! Hop!“ (ad libitum)
Jožan:
Chytáš jak ponocnej.
Fanda:
Házé! (nechytne míč)
Mě ti to dnes nějak néde.
Jožan:
No, koukám.
Fanda:
Asi ňákej vnitřní třas, nebo co.
Jožan:
Prosím tebe! Dělej!
Trenérka akvabely:
(postupně vcházejí. Fandy a Jožana si nevšímají)
Jožan a Fanda:
(Obazbystří, když přicházejí dívky. Začnou se trochu předvádět) Hop! Hop! Hop!...
Fanda:
(znovu nechytne míč)
Dopr...kýnka!
(nedořekne, protože zachytí přísný pohled Trenérky)
(tišeji k Jožanovi)
Se mi nesměj. Včera jsem jedněm kachloval kópelnu a jak ti tam tak klečím, začalo mě bejt divně až úzko. Vony ty kópelny, čoveče, někdy vypadaj jak malý hrobky. Všude studený kachle, kachle, kachle..…